Historie automobilky SKODA

[kukumitcin]

До Skoda 1000MB:

Václav Klement, 25letý knihkupec a Václav Laurin, 28letý mechanik se v roce 1894 dohodli na společném vytvoření firmy. V roce 1895 začali s opravou a později i výrobou velocipedů. Na ploše 120m2 tehdy pracovalo sedm dělníků. O rok později Klement prodal knihkupectví a dílnu přestěhovali do středu města. Kola nesoucí vlastenecké jméno Slavia vyrábělo již 12 dělníků. O dva roky se firma přestěhovala opět, tentokrát už do dnešního sídla automobilky.

Z jedné obchodní cesty do Paříže si Klement přivezl motorovou dvoukolku, která však byla velmi nespolehlivá. To je však neodradilo a tak v roce 1899 začali vyrábět motorovou dvoukolku i v Mladé Boleslavi. Byla úspěšná a přivezla spoustu cen z výstav ve Frankfurtu a o rok později z Vídně, Hamburku, Prahy,... Rok 1901 znamenal představení čtyřkolového vozítka, ale také významného úspěchu v motocyklovém závodě Paříž-Vídeň. Další úspěchy jezdců Podsedníčka, Toman, Vondřicha, Rigiera a dalších způsobily další zvrat a firma v roce 1905 skutečně začala vyrábět automobily, motocykly se vyráběly dál.

 

Vozík se jmenoval voituretta, byl dvoumístný s motorem vpředu a pohonem zadní nápravy. Původně řetězový pohon mohl být od roku 1906 nahrazen kloubovým hřídelem. Největší rychlost vozu byla 40km/h a vůz se vyznačoval velmi pěknými liniemi. Vůz se vyvážel do Londýna, Vídně, Německa, Ruska a tak se časem továrna rozšiřovala, až měla 495 zaměstanců. Roku 1907 se firma musela změnit v akciovou společnost, protože zakladatelé již neměly další finance pro rožšíření již tak velkého podniku.

 

Šéfkonstruktérem se stal Otto Hyeronymus, který se ve velmi krátké době stal uznávaným a úspěšným konstruktérem. V roce 1908 např. dosáhl rekord dosažením rychlosti 119km/h. V roce 1910 se působiště firmy rozšířilo na Egypt, Mexiko a Japonsko. Klement chtěl zavést sériovou výrobu, jeho názory byly však příliš radikální a tak k tomu nakonec nedošlo. V roce 1912 zakoupili libereckou automobilku RAF (Reichenberger Automobilfabrik). V průběhu dalších let došlo k organizačním změnám a zhospodárnění výroby. Další prodejní síť byla vytvořena v mnoha dalších zemích Evropy, Asie, Afriky a Jižní Americe.

 

První světová válka znamenala ukončení rozvoje. Začaly se vyrábět sanitní vozy, nákladní automobily, motorové pluhy Excelsior a obráběcí stroje na výrobu munice. Liberecká automobilka skočila, výroba přestěhována do Mladé Boleslavi a budovy byly prodány textilce. Po válce to pro automobilku vypadalo velmi zle. Jeden z hlavních problémuů byla 65% daň z luxusu uvalená na auta. Vozy vycházely z předválečných. Relativně levným vozem byl typ A (1922), který byl osazen 1794cm3 motorem o výkonu 15kW.

 

V roce 1925 se automobilka propijla s plzeňskými Škodovými závody. Finanční prostředky pak umožnily rychlý rozvoj. Omezil se počet vyráběných typů, byla dokončena velká karosárna a byla započata výstavba dalších objektů. Problémy organizace prodeje a další si v roce 1930 vynutily v rámci koncernu Škoda vytvoření nového podniku ASAP (Akciová společnost pro automobilový průmysl). To pomohlo překonat hospodářskou krizi.

 

Po této krizi byl vyráběn např. vůz 420 (1933). Stal se základem pro mnoho modelů následujícíh let. O rok později byl představen Popular. Motor měl objem válců 902cm3 a výkon 14,7kW. Téhož roku byl uveden i typ Škoda Rapid, který měl motor o objemu 1194cm3. Model 637 (1932) byl přepracován, dostal šestiválcový motor a pojmenován jako Superb 640.

 

V roce 1937 měl vývoz podíl přes 50%, bylo to i díky tomu, že škodovka se účastnila devíti světových autosalonů. Velkým úspěchem byla i Rallye Monte Carlo 1937, kdy jediný vůz Škoda Popular s motorem Rapid 1386cm3 obsadil v kategorii do 1,5litru 2.místo. Jezdci byli Ing. Hausman a Zdeněk Pohl.Kvality vozů potvrdily i jízdy do těžko přístupných končin světa. F.A.Elstner projel s Popularem USA a Mexiko, Rapid B.J.Procházka a J.Kubiase objel svět za 97 dní. Významná byla i několikanásobná cesta manželů Škulinových napříč Afrikou.

 

 

Druhá světová válka měla za následek produkci nákladních vozů, typ Superb byl překonstruován na velitelský vůz Kfz 15. Motory byly přepracovány na pohon na generátorový plyn. Během války nepoškozený závod byl 9.května 1945 zbytky německého letectva bombardován, ale díky ozaměstnancům byl záhy obnoven. Základem se stal předválečný Popular s pozměněnou karoserií. Tento typ 1101 byl lidově nazýván "Tudor". Automobilka však byla znárodněna a přestože byla z koncernu Škoda vyčleněna, její výrobky si zachovaly jméno Škoda. Název podniku se však změnil na Automobilové závody, n.p. Byl vyráběn jediný typ a to Škoda 1102 (1949).

 

V roce 1952 byla představena Škoda 1200, známá jako Sedan. V těchto letech (1951-1953) se v Mladé Boleslavi vyráběly také Tatraplany a Tatra 805. V roce 1954 byl představen nový vůz, Škoda 440. Lidově byl nazýván Spartak. Motor měl objem 1089cm3 a výkon 30kW. Výroba vozů Škoda 1200 pokračovala, ale s několika úpravami a jen v užitkových verzích. Vůz Škoda 440 byl nabízen i se silnějším 1221cm3 motorem, takový vůz byl označován jako Škoda 445. Verze kabriolet se jmenovala Škoda 450. Motor měl sice objem jen 1089cm3, ale díky dvěma karburátorům a dalším vylepšením disponoval poměrně vysokým výkonem 37kW. Vyráběl se v závodě v Kvasinách.

 

V roce 1959 prošly Škody 440-450 modernizací, jež jim přinesla i nové jméno. Škoda Octavia nahradila modely 440 a 445, Škoda Felicia zase model 450, ale v případě tohoto kabrioletu k mnoha změnám nedošlo, protože už od počátku byl vyráběn na základě budoucích vozů Octavia. Škoda Octavia měla motor 1089cm3, model Octavia Super objemnější verzi 1221cm3. Model Octavia TS (Touring Sport) dostal 1089cm3 motor s dvěma karburátory z Felicie. Od roku 1962 byl dvoukarburátorový motor 1089cm3 nahrazen taktéž dvoukarburátorovým motorem s objem 1221cm3. Octavia TS tak dostala označení TS1200 a Felicie dostala ještě slovíčko Super.

 

Velmi důležitý byl rok 1964. Již od padesátých let byl vyvíjen nový rodinný vůz, kvůli němuž se celá automobilka takřka kompletně restrukturalizovala. Nově vybudovaná část továrny měla přes 800.000m2 a objekty ležely kolem 1,5 kilometru dlouhé páteřní komunikace. Nový vůz se jmenoval Škoda 1000 MB. Měl motor vzadu a pohon zadních kol, což bylo v tu dobu obvyklé, ale nepříliš šťastné řešení. Zkoušely se i koncepce vše vpředu a motor vpředu a pohon zadních kol, ale ty neuspěly. Přední pohon nebyl myslitelný z důvodu neexistujícího tuzemského výrobce kloubů pro přední hnanou nápravu. Model 1000MB měl litrový motor a čtyřdvéřovou karoserii. Verze 1000 MBX měla dvoudvéřovou karoserii a silnější variantu litrového motoru. Model 1000 MB dostal v roce 1966 vyšší výkon a menší změny karoserie. V roce 1968 se uskutečnila další modernizace (např. tvar střechy), ale velmi důležité je zvýšení objemu motoru na 1,1 litru. O rok později však výroba skončila.