Skoda Octavia

[kukumitcin]

Škoda Octavia se stala nástupcem populární Škody 440 přezdívanou Spartak. Ten se vyráběl ve dvou verzích, Š440 s motorem 1,1litru a Š445 s motorem 1,2litru. Roku 1958 se objevila Š450 se sportovně naladěným motorem 1,1litru/50koní. Počátkem roku 1959 prošly tyto automobily modernizací, která přinesla nové jméno Octavia. Modernizace se týkala nového zavěšení předních kol s lichoběžníkovými závěsy, vinutými pružinami, teleskopickými tlumiči a zkrutným stabilizátorem, Octavia dostala nově naladěné odpružení zadní nápravy (větší počet tenčích listů), zesílený spojovací hřídel a přetlakové chlazení. Trochu se také vylepšily motory, ale na jejich výkon to vliv nemělo. Octavie byly nejspíše konstruovány pro naše české rozbité silnice, protože na kvalitních německých silnicích šlo řízení obyčejně dost ztuha. Na českých silnicích, dobře známého stavu i v dnešku, auto úplně ožívalo, pérování se využilo naplno a volant se točil skoro sám. Díky skvělým jízdním vlastnostem na špatném povrchu se oktávkám v Chile říkalo "jeepy", protože v pohodě sloužily i na velehorských stezkách. Karoserie doznala také pár změn, jako nově tvarovaná příď s novou maskou s okřídleným šípem uprostřed, na předních blatnících a na zádi se objevil nápis Octavia. Vůz Š450 zůstal zvnějšku stejný, ale byl přejmenován na Felicii. Nabízel se i s pevnou střechou (hardtop) navrženou v turínském studiu Ghia. Objem zavazadlového prostoru byl slušný, ale jeho využitelnost omezuje poněkud malé víko a nešťastné uložení náhradního kola.

 

Octavie ročníků 1959 měly motory 1089cm3 o výkonu 40koní a 69Nm/2800ot.min-1, co jí dovolilo při použití čtyřstupňové převodovky s řadící pákou pod volantem rychlost 110km/h a spotřebu 7,7l benzinu na 100km. U Octavie Super byl nainstalován motor 1221cm3 s výkonem 45koní a 84Nm/2500ot.min-1. Motor se lišil od předchozího jen vrtáním (68 proti 72mm, zdvih 75mm byl stejný. Dosahovala maximální rychlosti 115km/h při osmilitrové spotřebě benzinu. Na jaře 1960 se objevily automobily Octavia Touring Sport, což byly sportovně laděné tudory s dvoukarburátorovým motorem 1089cm3 o výkonu 50koní, který byl převzat ze sportovního roadsteru Felicia. Byly určeny především pro sportovní nasazení (max.rychlost 130km/h), proto se jich prodalo jen 2300 kusů i s novějším modelem Octavia TS 1200 (z roku 1961). Byl to právě ten vůz, s nimž posádka Keinanen/Eklund vyhrála v lednu 1961 Rally Monte Carlo, celkově byli šestí.

 

V září 1960 se objevil prototyp vozu Octavia Combi s dvoudílnými vodorovně členěnými třetími dveřmi. Měl sklopná zadní sedadla, díky čemuž se vytvořila ložná plocha o délce 1,5m. Na prototypu byly již provedeny menší úpravy, které dostaly v roce 1961 i tudory. Jednalo se především o montáž nové masky s výraznějším rámečkem a hlouběji umístěnou mřížkou a zadní blatníky zdobila trojúhelníková křidélka. Novinkou byl i dálkově odklápěcí kryt nalévacího hrdla palivové nádrže. U Octavie Combi se náhradní kolo nacházelo z důvodu větší variability pod podlahou zavazadlového prostoru, zatímco tudorům zůstalo za zadními sedadly v šikmé poloze. Modernizace zastihla i motory, kterým byl zvýšen kompresní poměr z 7 na 7,5:1. Tím se zvýšil výkon u motoru 1,1litru ze 40 na 42koní a u motoru 1,2litru ze 45 na 47koní. Spouštění motoru měl na starost elektromagnetický spouštěč (pouze vozy s pravostranným řízením měly původní spouštěč s mechanickým zasouváním). Také se zvýšila maximální rychlost o 5km/h. Všechny vozy dostaly nové schéma řazení a to s jedničkou a dvojkou dále od řidiče. Podobný styl řazení měly i typy Octavia TS a Felicia, tentokrát ne pod volantem, ale na středovém tunelu. Vozy Octavia Combi (42k) stály v roce 1962 43.000Kčs.

 

V lednu 1962 nabídku rozšířily dva nové modely Felicia Super a Octavia TS 1200 s motory 1221cm3 a výkonu 55koní (40,4kW). Jezdily až 135km/h a byly určené především pro export. Opět se jednalo o velmi výkonné vozy s nimiž Finové svůj úspěch z Monte Carla zopakovali. Roku 1963 dostaly Octavie novou masku, která měla jednodušší mřížku, s kruhovými zadními odrazkami, plastovým madlem víka kufru, všechny modely měly dělená přední sedadla nové konstrukce.

 

V létě 1964 se objevila Škoda 1000 MB a tak tudory musely do výslužby. Octavie Combi však pokračovaly ve výrobě dál, výroba probíhala v Kvasinách, stejně jako u modelu Felicia. Roku 1965 dostala Octavia Combi nový černý volant, více plastových prvků a řadící páka se přestěhovala na středový tunel. V roce 1969 zmizela zadní křidélka a Octavia Combi dostala zadní světla ze Š100/110. V interiéru se objevil nový obdélníkový sdružený přístroj z embéčka a dělená zadní sklopná sedadla, čímž se značně zvýšila variabilita interiéru. V roce 1971 se Octavia Combi přestala vyrábět.

Na Novém Zélandě se vyráběla také verze pick-up označená jako Škoda Trakka

 

Výroba: Bylo vyrobeno 229.531 vozů Octavia, 79.489 vozů Octavia Super, 14.863 Felicií (výroba v Kvasinách, ještě 1.010 vozů Š450) a z tohoto počtu bylo 54.086 kombíků (taktéž v Kvasinách).